Období let 1945-1948
Dnem osvobození převzal moc v obci národní výbor. Tajemník Musil odstoupil z funkce a nakonec odešel z obce nadobro. Podle zápisu v kronice však před svým odchodem stačil obvinit starostu Tůmu a některé další z kolaborantství. Případem bývalého starosty se zabývala komise národního výboru a posléze i soud. Protože mnozí občané poukazovali na to, že svým jednáním se snažil zvláště v době heydrichiády občany chránit, byl nakonec osvobozen.
Místní statek byl rozparcelován a již v září byly jednotlivé parcely prozatímně přiděleny. Karlu Tůmovi byl po delších průtazích ponechán jeden byt. V září byl také vrácen majetek obětí fašistického teroru jejich příbuzným.
Ve středu pozornosti byly zejména volby, vypsané na květen 1946. Období před volbami se vyznačovalo velkou aktivitou obnovených politických stran, zvláště nejsilnější lidové strany, kam přešlo mnoho členů neobnovené agrární strany; velkou aktivitou také hýřila organizace KSČ, založená v obci v květnu 1945, jež měla v r. 1946 asi 70 členů. Trojici nejsilnějších stran v obci doplňovali národní socialisté.
Výsledky voleb v podstatě potvrdily očekávání. Lidová strana získala v obci 65% hlasů, s velikým odstupem následovala KSČ s 19% a národní socialisté s 14% hlasů. Podle výsledků voleb byl sestaven nový národní výbor.
Výbor v tomto složení vypracoval plány pro činnost v nejbližším období. Šlo zejména o schválení stavby kulturního domu a pomníku J. Kubišovi, zahájení příprav na budování kanalizace a regulaci potoka.
Činnost národního výboru přerušily události v únoru 1948. Také v Dolních Vilémovicích byl 29. února utvořen tzv. akční výbor. Ještě téhož dne bylo změněno složení národního výboru ve prospěch komunistů. Činnost akčního výboru vyvrcholila odvoláním zástupců obce v Okresní rolnické komisi a rozsáhlými změnami v místní rolnické komisi.
Z plánů národního výboru zvoleného r. 1946 se uskutečnily jen některé. V roce 1948 byly započaty práce na silnici k Valči, v obci byl zaveden místní rozhlas. Naopak brněnský sochař Marek musel zastavit práce na pomníku Jana Kubiše a obětí heydrichiády, a to údajně na příkaz z ministerstva obrany.
Padesátá léta
Koncem r. 1950 bylo všechno úsilí v obci zaměřeno na stavbu nového kulturního domu. Stavba s celkovým rozpočtem 878 000 Kčs byla realizována během jednoho roku. Původní objednávka u komunálního podniku byla zrušena a objekt byl postaven v podstatě neplacenými brigádami. Na podzim roku 1950 byla stavba, s výjimkou promítací kabiny, dokončena. Slavnostní otevření proběhlo 17. 9. 1950. Od dubna 1951 zde bylo provozováno stálé kino. Provoz v r. 1953 převzala nově ustanovená Osvětová beseda.
V roce 1953 se změnila dislokace žáků vyšších tříd základní školy – místo do Valče nyní jezdili nově zavedenou autobusovou linkou do škol v Třebíči.
Že padesátá léta v obci neprobíhala bez konfliktů nasvědčuje i to, že na jejich počátku se během tří let uskutečnily čtyři změny na funkci předsedy MNV. K problémům na místním národním výboru se přidávaly mnohem závažnější, týkající se zakládání JZD, jak o tom píši o několik řádků dále.
Přesto byla v obci v r. 1958 zahájena další větší akce – stavba nové budovy MNV, kde kromě kanceláří byla také hasičská zbrojnice. Budova byla dokončena r. 1959.
Největší zlom v poměrech života v obci byl proces zakládání zemědělského družstva. Většina rolníků tento krok čekala s obavami, v lepším případě s nedůvěrou. Instrukce pro místní funkcionáře byly však jasné – kolektivizovat. V září 1952 byl ustaven tzv. přípravný výbor. Nedlouho poté, 19. 10. 1952, se konala veřejná schůze, kde bylo rozhodnuto o založení družstva. V prvních dnech vstoupilo do družstva přes 80 lidí, v naprosté většině drobní a střední rolníci s rodinnými příslušníky. Nově založené družstvo bylo však ekonomicky velmi nepevné, a tak první měsíce jeho existence byly ve znamení krize. Byly sice vypracovány plány na stavbu kravína a hospodářských budov, ale nebyly realizovatelné pro naprostý nedostatek materiálu. V březnu 1953 se dokonce celé představenstvo vzdalo funkcí a v družstvu nastal chaos. To vyprovokovalo okresní funkcionáře, kteří si nemohli pád družstva dovolit, k intervenci a podpoře a v průběhu roku 1953 se poměry v družstvu opravdu zklidnily, ovšem nikoli nadlouho. Hned v dalším roce přišla krize další – na vlastní žádost vystoupilo 5 zemědělských rodin, po několika měsících k nim přibyly další dvě. Výměra JZD se znatelně zmenšila. Krize vrcholila – družstvo tehdy mělo pouhých 31 členů. První známky jakéhosi zlepšení situace se objevily v druhé polovině roku 1955. Byly opraveny některé objekty a také výnosy dosáhly vyšší úrovně, než bylo předpokládáno. Nutno uvést, že to bylo také proto, že družstvo si ponechalo většinu dobrých pozemků na úkor těch, kteří vystoupili. I přes zlepšení výsledků nebyl ani následující rok nijak oslnivý. Až rok 1957 přinesl návrat některých rolníků do družstva. Do celku byly zahrnuty i méně hodnotné pozemky, což se okamžitě projevilo na výnosech. V roce 1958 už pracovalo mimo JZD pouze 6 rodin, z nichž ještě čtyři vstoupily do družstva začátkem šedesátých let.
Do šedesátých let vstupovalo družstvo s 673 ha zemědělské půdy a 148 členy. Problémem tohoto období byl nedostatek pracovních sil v zemědělství, což mělo za následek omezující opatření – zájemci o práci v průmyslu si museli podávat na MNV odůvodněné žádosti. Přes různé problémy již bylo jasné, že družstvo se udrží. Začala se pořizovat účinná mechanizace. V roce 1967 poprvé vymlátily kombajny všechno obilí přímo na polích.
Šedesátá, sedmdesátá a osmdesátá léta
Celostátní hospodářská stagnace v první polovině šedesátých let se odrazila také v činnosti obce. Nedostatek financí znamenal pro MNV omezení větších akcí. Proto v letech 1960-65 zaznamenáváme jen několik menších akcí. Větší aktivita je patrná od r. 1965, kdy se pozvolné oživení státní ekonomiky projevilo i ve zvýšené finanční dotaci.
Při slavnosti na počest osvobození byla u pomníku padlých odhalena pamětní deska obětem fašismu.
Na podzim v r. 1966 začaly přípravné práce na základech největší obecní stavby tohoto období – prodejny smíšeného zboží. Zahájení této stavby bylo víceméně nutností – stará prodejna, umístěná v soukromém domě, již nevyhovovala vzrůstajícím potřebám obyvatel. Stavba byla dokončena v r. 1967. V tomto období byl také učiněn pokus o vybudování okrasného parku v centru obce, jež se však s valným ohlasem nesetkal.
Bouřlivé události roku 1968 znamenaly pro obec především dlouhé diskuse o budoucnosti zemědělství, zvláště o možném soukromém hospodaření. Plány některých zemědělců a také činnost Svazu zemědělců, který se měl stát organizační základnou pro snahy o soukromé hospodaření, byly ukončeny vpádem vojsk Varšavské smlouvy a následnou normalizací.
Sedmdesátá léta však neznamenala konec aktivity MNV při budování obce, právě naopak. V letech 1972-75 byla vybudována téměř kompletní kanalizační síť, byť stavbu provázely velké problémy s nedostatkem materiálu, zvláště betonového potrubí.
Kromě této hlavní akce zajistil tehdejší MNV nákladnou opravu školní budovy a opravu tehdejších místností mateřské školy. V roce 1973 byla vybudována nová požární nádrž.
V roce 1974 byla zastavena výroba v místní cihelně, jež do té doby produkovala velmi kvalitní cihly. Důvodem byl údajně nedostatek pracovních sil a zmenšující se zásoby hlíny. V roce 1980 byly budovy cihelny rozbořeny.
Volby v r. 1976 znamenaly rozsáhlé změny ve složení MNV. Nové vedení obce pokračovalo v dokončovacích pracích na kanalizaci a tato byla na podzim téhož roku kolaudována. Špatný stav místností mateřské školy ve starém kulturním domě vedl k započetí další velké stavby, a to v dubnu 1977. Během tří let byla postavena nová budova mateřské školy pro 35 dětí, kuchyně a jídelna. Celý objekt byl otevřen v srpnu 1980 a jeho hodnota byla v té době vyčíslena téměř na 2 mil. Kčs. Obyvatelé zde při stavebních pracích odpracovali bezplatně tisíce hodin.
Zároveň se v tomto období pracovalo také na úpravě veřejných prostranství a na dláždění chodníků. Obecní komunikace byly vyasfaltovány. V celé obci bylo modernizováno elektrické vedení.
Kulturní akce byly pořádány především zájmovými organizacemi. Obec se připojila dvěma aktivitami – v r. 1977 byla v místní škole zahájena výuka hry na hudební nástroje a téhož roku začal vycházet místní Zpravodaj, který potom po několik let informoval o dění v obci.
Rok 1980 znamenal další změnu – k MNV v Dolních Vilémovicích byly připojeny tři menší obce – Slavíčky, Okrašovice a Pozďátky. Do působnosti zdejšího MNV, jež byl doplněn o občany z těchto vesnic, tak přibylo dalších 250 obyvatel.
V březnu 1984 byla zahájena největší stavba v historii obce. Byla to stavba obecní budovy s kancelářemi, knihovnou, klubovnou, obřadní síní, archívem a dalšími místnostmi. K této budově je přistavěn víceúčelový sál s veškerým příslušenstvím – kuchyní, výčepem, šatnou atd. Práce začaly asanací starého kulturního domu a přes různé problémy byla první etapa dokončena během tří let. Druhá etapa, vlastní víceúčelový sál, se protáhla na delší dobu. Příčinou byl především nedostatek finančních prostředků v období po r. 1989, kdy obec měla velmi omezené státní dotace. Sál byl slavnostně otevřen v září 1992.
Rok 1989 však neznamenal jen změny v hospodaření obce, ale také velké změny v řízení obce. Obce připojené v r. 1980 se znovu osamostatnily a z komunálních voleb v r. 1990 vzešlo nové obecní zastupitelstvo. To v podstatě pokračovalo v zahájených akcích.
Období po r. 1989
Zákon o obcích, schválený ČNR v roce 1990, znamenal podstatné změny v kompetencích a činnosti komunálních zastupitelských orgánů. Problémy, které přinesly změny především systému financování obcí, řešilo v počátečním období svého volebního období devítičlenné obecní zastupitelstvo, zvolené v komunálních volbách v r. 1990.
Největším oříškem bylo dokončení stavby sálu, o kterém byla řeč již v předcházející kapitole. Stavba se potýkala s finančními problémy i přesto, že značná část prací byla provedena již v předchozím období. Obec získávala prostředky odprodejem majetku, který v té době nebyl třeba k chodu obce. V současné době je sál v provozu, je využíván na pořádání kulturních a společenských akcí, soukromých akcí, ale také pro sportovní činnost.
Současně s dostavbou sálu probíhala rozsáhlá oprava v prostorách obou školních budov – školy základní i mateřské.
V roce 1991 byla v podstatě dokončena stavba vodovodního přivaděče na trase Lipník-Dolní Vilémovice. Vodovodní potrubí, jež přivádí vodu z Vranovské přehrady, bylo položeno do těsné blízkostí obce.
V létě 1992 začala další etapa této stavby – rozvod vody po obci. Cílem akce bylo zabezpečení dostatečného množství pitné vody pro všechny obyvatele. Rozvod vody po obci byl dokončen v roce 1995.
Významnou událostí pro mnoho obyvatel byla transformace zemědělského družstva, vyjasnění vztahů mezi družstvem, jeho členy a pronajímateli zemědělské půdy, jakož i finanční a majetkové vypořádání s těmi, kteří se rozhodli provozovat zemědělskou výrobu jako soukromníci.
V druhé polovině devadesátých let minulého století byly ještě uskutečněny dvě akce, které zvýšily úroveň bydlení v obci. V letech 1997 a 1998 byly všem zájemcům zavedeny do domů telefonní linky. V následujícím roce byla provedena plynofikace obce. Přípojky zemního plynu byly zavedeny do 123 domácností.
Události v obci a činnost obecního zastupitelstva v posledních pěti letech již není předmětem tohoto historického přehledu. Jsou to záležitosti tak „čerstvé“, že patří do úplně jiné kapitoly. Navíc některé z těchto záležitostí ještě nejsou ukončeny, a tudíž je nelze hodnotit s patřičným časovým odstupem.
Na závěr tohoto stručného historického přehledu připojuji několik příloh, jež by měly tento přehled doplnit.